Poslední „CVAK“

Tak se to stalo. V neděli 27. listopadu 2016 přibližně v půl páté odpoledne cvakla spoušť Cerova foťáku pro Jeden kmen naposledy. Ono cvaknutí zaznělo na celkem symbolickém místě v lomu u obce Křtiny, kde jsme v minulosti fotili hned několikrát. Na poslední chvíli jsme tam vyrazili pro společnou fotku, kterou v interiéru nebylo možné udělat. Tam nastal i okamžik, kdy prostým a téměř nepostřehnutelným zvukem skončil sběr materiálu pro projekt, který nás provázel více jak tři roky, proto je na místě malá rekapitulace. Nejdříve však pár slov k tomu poslednímu cyklu.

Jak už jsme dříve avizovali skrze ukázku na facebooku, poslední cyklus se věnoval portrétům.  Fotograf tu nebyl v roli nezasahujícího pozorovatele, ale přímo řídil celou kompozici ve snaze vystihnout osobnost každého, kdo se odvážil před objektiv a přizpůsobit tomu vše včetně scény. Velký důraz jsme kladli na líčení, účesy a dolepování masek, aby byl výsledný efekt co nejrealističtější. Bez zázemí které nám poskytli v Jedovnicích Morgrim a Sirt, by takto náročná práce nebyla možná. Při 16 osobách, Zmrdkovi, dvou dětech, jednom psovi a jednom vrrkovi trvalo focení celkem 20 hodin čistého času rozdělených do dvou dní. Když jsme skončili, na displeji foťáku svítilo výsledné číslo 1 203 snímků. Jen díky veškeré péči a práci všech kamarádů na place i v zázemí to bude opravdový vrchol tvorby Jednoho kmene. Pojďme se podívat, jak jsme začínali…

První focení proběhlo 13.–15. prosince 2013 při cestě do jeskyně Partyzánka v Moravském krasu na tradiční zimní poradu. Šlo o úplně první focení s Cerem a taky vlastně první pořádný pokus zjistit, jak celou práci vést. Prakticky bez zevrubnější přípravy vznikl cyklus OGH – Cesta. Je s podivem, že i přes amatérský přístup je toto focení doposud naší nejúspěšnější sérií, měřeno tedy podle počtu návštěv na internetovém portfoliu Behance. Postrádalo však koncept, což jsme se v budoucnu snažili změnit.

Druhým pokusem byla snaha zachytit táborový život a tak jsme v termínu  1.–4. května 2014 vypravili poprvé do lomu v Křtinách. Tam vznikly naše první s fotky jasným konceptem tábora. Materiál z tohoto cyklu jsme vydali jako MAUDHUL – Tábor. Dnes lze tento cyklus vnímat jako další sběr zkušeností. Konečně existoval koncept, ale nepovedlo se nám dobře naplánovat scény ani LARPový příběh, na jehož pozadí by mohly scény vzniknout. Zcela naplnit ideu zachycení fungujícího tábora se podařilo až později. Každopádně nemusíme být přespříliš kritičtí a spousta fotek z této akce má své neopakovatelné kouzlo.

Jako zlomovou práci lze vnímat focení MAUKUM – Boj. To se uskutečnilo přibližně před dvěma lety (konkrétně 28.–30. listopadu 2014) u obce Pikárec na Vysočině. Zásadní posun představoval připravený příběh a scénáři focení, který jsme však jen lehce načrtli a dali tak samotným aktérům dost prostoru vyřádit se. Navíc se poprvé nefotilo jen v úzkém kolektivu Snagy, ale přizvali jsem i další skřety a také rohanské z 301. pěšího praporce. Vzniklý materiál získal na Behance doporučení za fotografii, což je takové menší ocenění, které nám Behance udělilo 8. března 2014 a shodou okolností se stalo i drobným dárkem k narozeninám pro jednoho z nás. Pomalu byla zřejmá i skutečnost, že Jeden kmen nelze vnímat jen v užším slova smyslu jako projekt Snagy, ale že pojí více lidi se stejným zájmem.

Než se tento rozměr projektu mohl naplno rozvinout, proběhlo ještě focení jménem KAUSHATAR – Rituál 3.–6. července 2015. S vlnou veder, která tenkrát panovala, jsme se opět vrátili do křtinského lomu. Tam jsme uspořádali opravdový rituál, který se odehrál bez průběžné režie, a fotograf se snažil zachytit vše, co spontánně vznikalo. Navíc se tam poprvé objevily zcela nové masky zhotovené Morgrimem. Dá se říct, že přestavují momentální vrchol technologie tvorby masek. Kromě vlastního rituálu vznikl také další materiál, částečně i v Rudickém lomu. Z této práce však byly doposud zveřejněny pouze dvě fotografie a zbytek si schováváme pro finální prezentaci.

Pak nastala delší pauza a k focení jsme se vrátili až o Velikonocích 24.–28. března 2016. Pokud něco definuje momentální ideovou náplň projektu Jeden kmen, tak to byl právě Vorroz ve smyslu LARPové akce. Focení jsme otevřeli všem zájemcům s adekvátním vybavením a odvahou si to s námi zkusit. Příběh byl jednoduchý: umřel starý šaman klanu Snaga a je potřeba ho vypravit na poslední cestu. Proto se na jedno místo sešli různé další klany, aby spolu lovily, připravily kořist k hostině, šamana položily na hranici a v jejím popelu pak změřily své síly v boji jeden proti jednomu. Celá akce se uskutečnila v lomu u obce Čebín a vznikly při ní hned tři cykly. První je doplněním táborového focení, přičemž fotky najdete zde na stránkách i jako album na facebooku. Dalším cyklem jsou BAJRAKI – klany, které jsme publikovali téměř dva měsíce přes facebook, aby měla každá fotka dost prostoru. Vlastní VORROZ – pohřeb zůstává zatím skryt, ale s jeho zveřejněním se počítá v řádu dnů a rozhodně se vyplatilo si počkat. Však brzo uvidíte.

Mezi drobné dokončovací práce patří i focení na Bitvě o Fort (v pevnosti Fort II Radíkov26.–28. srpna 2016. Tady se dofotily záběry ze zázemí vojenského ležení, které se v budoucnosti stanou součástí cyklu MAUKUM. Ani tyto fotky zatím nebyly zveřejněny až na jednu, která parafrázuje obraz od Ilji Repina „Odpověď záporožských kozáků sultánovi Mehmetovi IV.“ My jsme ovšem psali ovšem dopis našemu soupeři a současně kamarádovi maršálu Argonovi a psát nám ho pomáhal jeden z jeho zajatých vojáků. Zmíněnou fotku i s textem najdete zde.

Chronologicky jsme se dostali opět k portrétovému cyklu, o kterém již řeč byla. Pravdou je, že jsme již jednu fotku z portrétového focení zveřejnili. Je na ní postavička jménem Zmrdek stojící na vrrkovi v životní velikosti. Tento vrrk je výtvor kterým do posledního cyklu přispěl Raia. Jak vznikal se můžete podívat krok po kroku  v tomto albu.

Celkově tu s vámi byl projekt Jeden kmen více jak 3 roky, a ještě rok potrvá, než vše dostatečně zpracujeme a vydáme. Pro Jeden kmen vzniklo 7 cyklů, ze kterých jste mohli vidět 207 snímků, které byly vybrány z 874 doposud zpracovaných fotek. Takže i s vybranými portrétovými fotkami se dostaneme určitě přes 1 000 snímků. Celkové množství cvaknutí fotoaparátu nejde spočítat. Focení se přímo účastnilo nebo pomáhalo v zázemí či s pořádáním doprovodných akcí více jak 81 kamarádů. Když se vše sečte, je to úctyhodná práce; zároveň je úctyhodná i podpora vás všech. Bez ní by rozhodně Jeden kmen nebyl Jedním kmenem, jak ho známe dnes a krčil by se někde v potemnělé jeskyni u vyhasínajícího ohýnku.

Doufáme, že i v roce 2017 budete projektu věnovat pozornost a že ho společně otevřeme jako výstavu a vznikne třeba i něco víc. Protože všichni jsme Jeden kmen!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *